● Pokusím
se, abyste se zde na této stránce seznámili se
základními informacemi o tomto jedinečném, mimořádně
inteligentní ovčáckém plemenu, o jeho exteriéru a o
jeho povaze.... protože jaký belgičan doopravdy je
a jak se projevuje, nevyčtete v žádné psí
encyklopedii. K tomu je potřeba belgičana osobně
poznat a nejlépe vyzpovídat chovatele či majitele!!!
● S dlouhosrstými belgickými ovčáky žiji já a má
rodina již hodně hodně dlouho, přesně od roku 1989,
kdy k nám přišla Camilka. Za tuto dlouhou dobu si
nás belgičani omotali kolem svých pacek, ač jako
každé plemeno mají i oni své přednosti a nedostatky.
Naučili nás mnohé, a za to jim patří můj velký dík
......
● Belgický ovčák je osobnost. Je inteligentní,
bdělý, pozorný, čilý, temperamentní a bystrý pes.
Jeho živost, lehkost, energie a dychtivý zájem o
všechno co se kolem něj děje, ho odlišuje od
ostatních ovčáckých plemen. Velmi důležitá a ceněná
je u belgičana síla jeho lásky, věrnosti a
oddanosti, kterou neustále dokazuje svému pánovi.
SKUPINA:
I. FCI - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká SEKCE: ovčácké a pastevecké plemeno, dělící se na 4
varianty podle typu a zbarvení srsti:
1) celočerný, dlouhosrstý
- GROENENDAEL
2) fauve s černou maskou, hrubá - drátěná srst
- LAEKENOIS
3) fauve s černou maskou, krátká srst
- MALINOIS
4) fauve s černou maskou, dlouhosrstý
- TERVUEREN ZEMĚ PŮVODU: Belgie CHARAKTERISTIKA: Belgický ovčák je osobnost. Je
inteligentní, bdělý, pozorný, čilý, temperamentní a bystrý
pes. Jeho živost, lehkost, energie a dychtivý zájem o
všechno co se kolem něj děje, ho odlišuje od ostatních
ovčáckých plemen. Velmi důležitá a ceněná je u belgičana
síla jeho lásky, věrnosti a oddanosti, kterou neustále
dokazuje svému pánovi. CELKOVÝ VZHLED: Je to středně velký, elegantní,
harmonicky stavěný pes. Harmonií tvaru svého těla a hrdým
nesením hlavy budí dojem robustní elegance, která je hlavním
znakem tohoto plemene. Má vrozený instinkt střežit stáda,
proto má vynikající vlastnosti hlídacího psa. V případě
nutnosti či potřeby je belgický ovčák dokonalým ochráncem
svého pána i jeho majetku a to i bez výcviku.
VÝŠKA: ideální kohoutková výška je u psa 62 cm, u feny
58 cm (s tolerancí u psa i feny -2cm a +4cm) SRST A ZBARVENÍ: DLOUHOSRSTÍ:
krátká srst na hlavě, vnější straně uší, spodní části
končetin vyjma zadní strany předloktí na kterém je od lokte
k zápěstí dlouhá srst. Na zbytku celého těla je dlouhá a
hustá srst, delší a bohatší na krku a předhrudí, kde tvoří
tzv. límec a náprsenku. Hýždě jsou lemovány srstí velmi
dlouhou a hustou a tvoří tzv. "kalhoty". Ocas má stejně
bohatou a dlouhou srst.
- u dlouhosrstých variant rozeznáváme: GROENENDAEL - dlouhá černá hladká srst,
povoleny bílé znaky: bílá skvrna či proužek na hrudníku,
mezi prsty či na konečcích prstů pánevních končetin (na
koncích hrudních končetin je bílá barva povolena ale není
žádoucí!). Nedostatky: černá barva s červeným,
mahagonovým nádechem, nebo šedivá barva prokvétající černou
- tyto nedostatky však nejsou důvodem k diskvalifikaci. TERVUEREN - nejlépe fauve zbarvení s černým
přehozem (charbonáží) je nejpřirozenější - nejžádanější.
Zbarvení však může být také: plavé, žluté, červenohnědé,
mahagonové, hnědošedé a všechny jejich odstíny - nikoli však
bledé a nejasné. Ať je zbarvení jakékoliv, vždy musí mít
Tervueren černou masku. Nedostatky: nežádoucí je -
šedá barva, odstíny nedostatečně teplé či syté, absence
černé charbonáže nebo její přechody do pruhů či znaků.
Chybějící nebo obrácená maska. Nadbytek černé charbonáže je
taktéž nežádoucí. KRÁTKOSRSTÍ:
velmi krátká srst na hlavě, vnější části uší a na spodních
částech všech končetin. Krátká srst po celém těle. o něco
bohatší na ocase a okolo krku, kde tvoří límeček, jenž
začíná u základny uší a směřuje ke krku. Kromě toho je delší
srst i kolem hýždí. Ocas je stejně jako uši "ježatý" či
"fousatý".
- krátkosrstá varianta je nazývaná: MALINOIS- zbarvení fauve, s černou charbonáží
a černou maskou. Jiná než krátká srst a jiné než fauve
zbarvení není uznáváno. Nedostatky: polodlouhá srst
na místech, kde má být krátká, hrubá srst mezi krátkou nebo
vlnitá srst, neúplná nebo obrácená maska. HRUBOSRSTÍ:
charakteristický znak pro tuto variantu je hrubá a suchá
srst, která je také zježená. Délka je stejná na všech
partiích těla - asi 6 cm. Ocas by neměl tvořit třásně.
- hrubosrstá varianta je nazývaná: LAEKENOIS - zbarvení fauve, s náznakem černé
charbonáže, především na čenichu a na ocase. Nedostatky:
srst příliš dlouhá, jemná, hedvábná, zkadeřená, vlnitá nebo
krátká. HLAVA A LEBKA: hlava typicky jemně modelovaná, stop
mírně vyznačený, rovnoběžně se zužující čenichová partie,
směrem k nosu, nosní hřbet rovný a rovnoběžný s linií lebky.
Čelo a čenich by měli být stejné délky, ovšem čenichová
partie může být velmi lehce delší. ČENICH: sytě černý. OČI: středně velké, lehce mandlovitého tvaru,
zbarvené hnědě, nejlépe tmavě. Pohled by měl být přímý,
inteligentní, zvídavý a živý. UŠI: vysoko nasazené, střední velikosti,
trojúhelníkového tvaru, tuhé a rovné (vzpřímené) CHRUP: nůžkový skus, toleruje se i skus klešťový, v
čelistech jsou dobře uloženy silné zuby. Chrup úplný, ovšem
ztráta jedné P1 se toleruje bez penalizace. KRK: delší, dobře nasazený a osvalený, bez laloků. HRUDNÍ KONČETINY: silné, suché a dobře osvalené,
přiměřeně zaúhlené, silné a krátké zápěstí. TĚLO: je silné bez známek těžkopádnosti. Hřbet
je rovný, široký, silně osvalený, břicho lehce vtažené, záď
mírně zaoblená a mírně spáditá, hrudní koš přiměřeně široký
a hluboký. Tělo by mělo být čtvercového formátu, kdy fenka
může být o něco delší. PÁNEVNÍ KONČETINY: silné, kolmé, stehna široká a
silně osvalená, bérce dlouhé a široké, nárty pevné a krátké. TLAPY: okrouhlé, dobře klenuté, uzavřené s pevnými
polštářky, silné a pružné, drápy silné a tmavé. Paspárky
jsou nežádoucí. OCAS: dobře nasazený, u kořene silný, střední délky,
v klidu je nesen svisle dolů, v akci se zvedá, přičemž je
zdůrazněný oblouk. SRST: je u všech variant bohatá, hustá, dobré
struktury, kdy společně s podsadou tvoří dokonalou ochranu.
POZNÁMKA : křížení jednotlivých variant je kynologickou
federaci FCI zakázáno.
HISTORIE PLEMENE
Většina lidí, kteří belgického
ovčáka potkají na ulici, ho nazvou nějakým ovčákem. Mají
pravdu. Při podrobnějším prozkoumání, říkají lidé, že jde
nejspíš o ovčáckého křížence. A mají zase pravdu. Belgický
ovčák představuje obojí – více než stoletou ovčáckou rasu a
křížence, jako jsou všichni ovčáci. Není však příbuzný
s klasickým německým ovčákem.
Protože v dobách, kdy
pěstování ovcí prožívalo konjunkturu, mohl ovčák stěží
cestovat do zahraničí jen kvůli tomu, aby si opatřil psa.
Pořídil si jednoduše takového, který se mu zdál vhodný, od
souseda. To, že francouzské, holandské, belgické a německé
plemeno se tak nápadně navzájem podobá, má nanejvýš okrajový
význam. Každý rozumný pastýř vyhledával mezi selskými psy
takového, který by se co nejvíce přibližoval jeho nárokům.
Ty nejlepší ze svých psů potom spojoval, až vznikl téměř
ideální ovčácký pes. Zákonitě všude tam si byli tito psi
podobní, kde bylo podobné klima, ráz krajiny, chov ovci, ...
nebo, jak napsal Düseldorfský malíř loveckých výjevů a
zvířat – L. Beckmann ve svých dějinách a popisu psích ras
již v roce 1895 : ... „ jak známo, vykazují ovčáci
vlastní všem kulturním zemím, navzdory různým variantám,
jeden příbuzný rys ve vnějším vzhledu, kterým je
zřejmá podobnost se psy špicovitými i se psy divokými.... .“
Chov ovcí byl až do 17. stol. provozován zcela odlišným
způsobem ve srovnání s pozdější dobou. O stádo se staral
výhradně pastýř, zatímco pes sloužil k ochraně stáda proti
loupeživým šelmám a zlodějské chásce a byl většinou voděn.
Teprve po vyhubení vlků se setkáváme ve většině zemích
s odlišným způsobem chovu ovcí, tedy se způsobem, kdy
víceméně práci okolo stáda vykonává pes. Tento přechod od
silných, mohutných psů, k menším, rychlejším a
inteligentnějším ovčáckým psům se udal v kulturních zemích
kontinentu. S vyhubením větších loupeživých zvířat a
s přibývající bezpečností vidíme, že tam kde byli dříve
zobrazování a užívání obrovští psi s ostnatými těžkými
obojky se stále více objevují psi lehcí, štíhlí s pevnou
kostrou, a tam kde dříve v čele stáda šel pastýř
s připoutaným psem a píšťalou usměrňoval stádo, teď vidíme
pobíhajícího psa a pastýře – stojícího opodál opřeného o
dubovou hůl – jak usměrňuje či ovládá jednoduchými povely
psa, který neúnavně pracuje se stádem. Tak se všude, pro
změněnou úlohu ovčáckého psa, vybírali z mnoha hbitější a
takoví, kteří svým vzhledem (stavbou těla) byli způsobilí
plnit všechny možné úkoly. Byli by to především a pak
výlučně ti, kteří měli špičaté uši a štíhlé delší čenichy,
kteří vzhledem a zároveň inteligencí spolu s vytrvalou
pozorností a neúnavným pobíháním připomínali divoké psy.
Ovčáci belgických nížin nebyli samozřejmě žádnou výjimkou.
Jejich psi byli zhruba 50 cm vysocí, rychlí, vytrvalí, měli
malé špičaté uši a byli velmi bystří. Pokud jde o druh či
barvu srsti, nikdo se o to nestaral. Nejdůležitější bylo,
aby psi zastali svěřenou práci. Během revoluční doby chovu
psích plemen, kdy na konci minulého století všude na světě
vznikaly plemenné kluby a chovatelé začali klást důraz na
vzhled psa, nalezli též belgičtí ovčáci své obdivovatele,
kteří v nich neviděli jen pastýřského psa na práci, ale
inteligentního, užitečného a především ušlechtilého a
elegantního psa.
Před rokem 1891 o belgických ovčácích nikdo nemluvil. Před
tímto rokem byl belgický ovčák pracovním psem sedláků a
ovčáků, zevnějškem nejednotný v barvě a osrstění, avšak
charakterově a anatomicky chváleným vzhledem k práci, kterou
měl vykonávat. Ve stejném roce (podle Beckmanna) vytvořilo v
Bruselu několik přátel ovčáckých psů spolek pro čistokrevný
chov tamějších ovčáckých plemen pod názvem "Club du Chien de
Berger Belge". První činnost spolku spočívala v tom, že
shromáždili se souhlasem ministerstva zemědělství 117 ovčáků
z různých belgických provincií do veterinární školy v
Cureghemu, tam vytýčili znaky plemene, a kolem roku 1900 se
stali belgičtí ovčáci národní rasou.
Mezi
těmito 117 psy byli dlouhosrstí hlavně černí, zřídkakdy
hnědí nebo divoce zbarvení, hrubosrstí byli šedí a
krátkosrstí byli hnědí nebo béžoví s tmavší maskou (podle
Beckmanna měli jakýsi límec). 40 psů bylo odděleno jako
vhodní k chovu, mezi nimi bylo 7 černých dlouhosrstých.
Prof. Reul doporučoval, aby se mezi sebou pářili pouze psi s
navzájem podobným osrstěním, bez ohledu na barvu.
Po
založení klubu v roce 1895 byla dovolena už jen černá barva
pro dlouhosrsté, červenohnědá pro krátkosrsté a šedá pro
hrubosrsté. Z chovu bylo z tohoto důvodu vyřazeno
mnoho dobrých psů, a jejich majitelé založili vlastní klub.
Kluby byly ale nakonec spojeny.
Výsledky úsilí se objevily již po 15 letech. Z bezrasých
sedláckých psů se stali elegantní chovní psi, kteří si ale
ponechali kvalifikaci pracovních psů. Na nadějně započatém
chovu belgických ovčáků se podepsala první světová válka.
Proto se v rovce 1920 opět uvolnilo barevné rozdělení a
uznávány byly opět smíšené barvy pod označením
"jinobarevní". Právě tak bylo také povoleno křížení mezi
různobarevnými psy podobného osrstění a křížení mezi krátko
a hrubosrstými.
Chov
se zotavil a roku 1930 se zase belgičtí ovčáci rozmnožili k
možnostem vystavování. Bohužel druhá světová válka sebou
přinesla podobné problémy jako první světová válka a proto
se v roce 1942 povolily i míšenecké vrhy. Tato volná chovná
ustanovení byla však roku 1973 zrušena, a křížení mezi
jednotlivými variantami bylo zakázáno.
A jakže to bylo s
historií plemene belgický
ovčák u nás v Československu?
GROENENDAEL
Chov černých belgických ovčáků - Groenendaelů v naší
republice nebyl zprvu založen jak by se předpokládalo na
importovaných fenách. Prvním groenendaelem narozeným v
bývalém Československu byla fenka Aida Černá slonovina (nar.
1.2.1987), později championka krásy, dcera francouzského
groenendaela plemeníka Interchampiona SOLLA de la Bonne
Rencontre a tervuerenky BENNDY Large - Garden (všichni
Aidiní sourozenci byli tervuereni). Přibližně ve stejné době
byla na Slovensko importována z Maďarska perspektivní černá
fenka SULTÁNE Defensor. Ještě v říjnu 1987 a v následujících
letech bylo zapsáno několik dalších smíšených vrhů, kde
štěňata byla tervuereni a groenendaelové. LAEKENOIS
První představitel variety LAEKENOIS byl dovezen teprve v
roce 1992 manželi Miklasovými, a to krásná fenka, typická
představitelka plemene QUALITE v. Kriekebos z vynikající
belgické chovatelské stanice."Qina" - Qualite se stala
vítězkou mnoha akcí, získala mnoho těch nejvyšších ocenění,
rovněž se stala Championkou krásy České republiky. Její
majitelé manž. Miklasovi Qualite také kryli kvalitním psem v
zahraničí - bohužel nezabřezla. Qualite se svým majitelům k
velké lítosti všech, ztratila.
První
vrh Laekenoisů v naší republice byl odchován v chovatelské
stanici "Kudrnáč" paní Ivany Matouškové.
Manželé Matouškovi s pomocí p. Stanislavy Matuškové
importovali v roce 1992 do ČR kvalitní roční sourozenecký
pár laekenoisů z Dánska, pejska PINOCCHIO Mickey´s House a
fenku PETIT BIJOU Mickey´s House. Tento pejsek a fenka byli
získáni výměnou za české malinoise. Snad kvůli nepříliš
velkému výběru krycích psů, byla u tohoto páru využitá 3x
nejužší příbuzenská plemenitba. Z jejich vzájemného
spojování se narodilo v letech 1993 -1995 ve třech vrzích 7
štěňat. Bohužel ani jedno z nich do chovu dále nezasáhlo.
Pinnochio i Petit Bijou byli nakonec za "křížence" rozdáni
svým majitelem. MALINOIS V
roce 1989 měli možnost nadšenci pro tuto krátkosrstou
variantu vidět na akci v Hradci Králové při předvádění
různých disciplín - malinoise na vlastní oči. Jeho radostný
a temperamentní projev současně s pro nás tehdy nevšedním
vzhledem zaujal. Bylo to v době, kdy se na výstavách začali
objevovat první představitelé dlouhosrstých belgických
ovčáků, a i když byl malinois popisován jako nejvhodnější
varieta pro pracovní využití, byl pro většinu výcvikářů a
chovatelů nedostupný.
Mezi
první importované malinoise do naší republiky patří
holandský pes Halusetha´s Urban (nar. 22.12.1987) pana
Jiřího Stránského, fena Halusetha´s TEKLA (nar. 21.10.1987)
pana Jana Weinlicha a fena SONJA v Tasca´s Home (nar.
21.1.1988) p. Hany Březinové. Paní Alexandra Grygarová
importovala v roce 1988 fenu perfektního exteriéru MERO du
Maugré (Interchampionka, ZVV2, IPO2, ZLP2, ZZP2, IPO1,
IPO2).
Feny
SONJA a TEKLA odchovaly v roce 1989 své první vrhy. TERVUEREN
Tervueren byla první varieta belgického ovčáka zastoupena a
chována v bývalém Československu. Začátkem roku 1979 byli
importováni dva psi z Maďarska z vůbec prvního vrhu
belgických ovčáků ze zemí tehdejšího socialistického bloku -
ADRIANO (majitelé paní Šejvlová a manželé Švébišovi) a
AVOCADO (majitel p. Horváth) Vörös Pimpernel. Avocado Vörös
Pimpernel však neovlivnil chov, neboť uhynul. Oba byli
importováni na severní Moravu. O něco později v roce 1982 si
manželé Švebišovi ke svému psovi ADRIANO Vörös Pimpernel
přivezli z Holandska nádhernou fenku NANOUCHE JOTUN di
Scottatura. V přibližně stejném období byly
importovány ještě dvě fenky tervuerena z Maďarska AMAZON
Defensor (maj p. Benkovský) a rovněž z Maďarska EDNA Vörös
Pimpernel (maj. p. Matějíčková), tato fenka se ale nedočkala
svého vrhu neboť velmi brzy uhynula. Všichni tito jedinci
byli typickými představiteli plemene a tvořili nadějný
základ pro českoslovenký chov. Velmi úspěšně se účastnili
výstav a získavali ta nejvyšší ocenění.
První
československý vrh belgických ovčáků se rodí v lednu roku
1984 v chovatelské stanici Large - Garden na Slovensku ,
chovatel p. Benkovský z Dunajské Stredy. Rodiče tohoto vrhu
byli Interchampion BÄR vom Haus Veronica a AMAZON Defensor.
POVAHA
(z knihy Belgičtí ovčáci, autor Stanislava Matušková) Belgický ovčák má povahu zcela
odlišnou od jiných ovčáckých plemen. Utváření povahy je z
části ovlivněno dědičností, především však prostředím v němž
se štěně narodí a později vyrůstá. Standard uvádí -
sebevědomý, bystrý a inteligentní pes, hrdého vzezření. V
těchto slovech se skrývá mnoho práce, a bez přičinění
člověka takový belgičan nebude.
Formování povahy začíná dávno před
narozením. Pokud chovatel zvolí pár extrémně bázlivých
zvířat, lze předpokládat, že budou i štěňata bázlivá. To se
však většinou nestává, protože extrémně bázliví jedinci
nejsou, jsou jen pokaženi vědomě či neúmyslně. Chovy mají
většinou bezproblémové vyrovnané povahy. Problémovým vrhem
se stane takový, který chovatel sice dobře krmí, ale jeho
kontakt se štěňaty je minimální. Štěňata pak jsou velice
nedůvěřivá k lidem a téměř ke všemu neznámému. Budou se
cítit jistá jen v tom prostředí, ve kterém byla
vychována.
Chovatel chybuje, pokud se spoléhá na to,
že fena sama vrh se vším potřebným obeznámí. Avšak jak může
fena, která je třeba omezena jen na pohyb v kotci či porodní
místnost něco učit? Nemůže nahradit ani dotek lidské ruky,
hlas, okolní svět plný pachů, vůní a jiných zvířat. Hodně
záleží na chovateli jak se budou povahy vrhu formovat.
Jestliže si zájemce zvolí štěně právě z takovéhoto vrhu -
samozřejmě není nic ztraceno, ale bude muset vynaložit
dvojnásobné úsilí při utváření správné povahy.
Jiná situace nastane, když chovatel
věnuje štěňatům veškerý volný čas a štěně si koupí takový
člověk, jenž ho zavře do kotce, ignoruje ho, nemluví na něho
a nezabývá se jím. Tady je zmařená veškerá snaha chovatele a
náprava je potom velmi těžká.
Pes ze samoty zakrňuje v povaze, stává se
buď kousavým (většinou ze strachu), anebo bázlivým. Pokud k
netečnosti majitele přibudou i tělesné tresty a nadávky,
dojde k likvidaci osobnosti belgického ovčáka.
Belgický ovčák má vrozenou nedůvěru ke
všemu neznámému. Když ono "neznámo" prozkoumá, je ostražitý
a uvážlivý. Toto plemeno je odolné a v rozličných situacích
uvažuje samostatně. Nikdo se nemusí divit, dozví-li se o
zásahu belgického ovčáka, jenž nebyl nikdy cvičen, proti
pachateli (vetřelci, zloději). Není to povelový pes, jedná
samostatně, a to v takovém rozsahu, aby ochránil majitele,
rodinu a majetek. Je si vědom toho, že mu člověk plně věří a
že ON nesmí tuto důvěru zklamat. Vydá se i za cenu vlastního
života tam, kde jsou jeho blízcí v ohrožení.Tímto způsobem
přistupuje i k výcviku. Často se zdá, že logicky myslí. Ne,
to je jen ta jeho výjimečná nezdegenerovaná povaha spojená
se svědomitostí a velkou zodpovědností vůči majiteli a jeho
blízkým. Instinkt velí "Jdi", proto jde. Je-li rozhodnut o
správnosti, bývají jeho reakce v jednání velmi razantní a
precizně provedené. Neodvádí nikdy poloviční práci! Bývá
neustále ve střehu po celý celý den i noc. Ač podřimuje,
reaguje ne sebemenší podnět ověřením situace.
Má-li ve Vás váš pes oporu, přizpůsobí se za Vaší
přítomnosti jakékoliv situaci. Je to vzájemná souhra,
jste-li spolu, můžete spoléhat jeden na druhého.
Nezradíte-li belgičana, on nezradí Vás. Má natolik čistý a
přímý charakter, že Vám pomůže, i když si to třeba
nezasloužíte. Jeho oddanost, věrnost a smysl pro
zodpovědnost mu nedovolí nechat Vás na holičkách. Jak praví
přísloví:" V nouzi poznáš přítele - belgického ovčáka". Je belgický
ovčák náročným plemenem?
Jednoznačně, není. Není náročný na
kvantitu krmení, ani na péči o srst. Srst stačí jednou týdně
pročesat, koupání není nutné příliš často, ale není žádný
problém pravidelně koupat s použitím spíše přírodních
šamponů a kondicionérů. Srst nemá tendenci zacuchávat se a
má skvělou samočisticí schopnost.
Belgický ovčák má nižší tělesnou váhu než
jeho německý kolega. Je odolný vůči klimatickým podmínkám.
Je celkově odolným, zdravým a otužilým plemenem. Toto
plemeno není zdegenerované, a také zvlášť netrpí na dědičná
onemocnění. Těžký stupeň dysplazie kyčelních kloubů se
objevuje jen velmi zřídka.
Má belgický ovčák zvýšené nároky na ustájení?
Nemá.
Belgický ovčák je plemenem, které je
vhodné do bytu i na zahradu do kotce. Je spokojený hlavně,
když je se svým majitelem, který mu projevuje náklonnost a
lásku.
K čemu je toto plemeno vhodné?
Jeho původním posláním bylo pastevectví.
Ovšem v dnešních podmínkách se belgický ovčák skvěle hodí
pro služební výcvik (zvláště malinoisové dosahují
vrcholových výsledků - a excelují na vrcholových akcích),
další jeho využití je u celní služby - kde se uplatní jeho
čich, mrštnost a preciznost, využívá se také u pohraničníků.
Belgičtí ovčáci zvládají hledání drog, výbušnin, využívají
se k těmto účelům také na letištích. Dále bych měla uvést
záchranářské práce, lavinové práce, agility, a
mnoho dalších činností, pro které se toto plemeno hodí.
Belgický ovčák je naprosto všestranným psem. V neposlední
řadě je však neopakovatelným společníkem a hlídačem.
Co by měl
zájemce před koupí vědět? Toto plemeno je bezelstné, je
naprosto oddané a věrné. Nesnáší tvrdé zacházení, dril a
stereotyp. Dlouhodobým pobytem v kotci doslova trpí a stává
se nedůvěřivým, bázlivým nebo agresivním. Miluje a uznává
svého pána¨a svou rodinu, těžce nese změnu majitele. Dospívá až
kolem 3 let. Důležitější než samotný výcvik u tohoto plemene
je důkladná socializace již od nejútlejšího mládí a výchova!
Pro koho se toto
plemeno hodí? Naprosto pro každého, kdo nechce mít
stroj, který reaguje jen na povely. Hodí se pro toho, kdo je
osamělý a potřebuje najít přítele, pro toho kdo je sportovně
založený a hledá vytrvalého společníka, hodí se prostě pro
každého, který belgičanovi porozumí, protože porozumění
tomuto plemeni je základem nejlepšího soužití mezi
belgičanem a jeho
majitelem.
Pro koho se toto
plemeno nehodí?
Pro tvrdé a necitelné lidi, kteří nepotřebují živou a
citlivou bytost, ale chtějí jen stroj, který se bez jejich
příkazu ani nehne. Nehodí se pro lidi, kteří chtějí hračku a
po uspokojení svých potřeb "odloží" belgičana do kotce, aby
jim nepřekážel. Nehodí se pro lidi, kteří nedokážou mít
někoho rádi.
Orientační cenová relace?
belgický ovčák je relativně "levným"
plemenem. Jeho pořizovací náklady v naší republice jsou
podstatně nižší než ve světě. Cena se pohybuje cca
8.000.-Kč - 15.000.-Kč. Záleží na chovateli, chovu, krytí a
dalších skutečnostech. Ve světě se cena belgického ovčáka
pohybuje cca 500-1000 EUR.
Péče o plemeno?
Belgický ovčák je nenáročným plemenem. V
praxi to znamená, že (mluvím ze svých zkušeností o
dlouhosrsté varietě - Groenendael a Tervueren),
"nejnáročnější" péče o srst přichází v období - línání. V
tomto období je potřeba odumřelou srst důkladně vyčesat.
Jinak se doporučuje pročesávat srst belgičana jednou týdně,
ale pokud se vrátíte z procházky, kde na sebe Váš pejsek
nachytal větvičky, bodláky, a jiné nečistoty - samozřejmě
vykartáčujete ho neprodleně.
K samotné péči samozřejmě patří také starost o uši, chrup,
drápky a anální žlázky. Všechno záleží na mnoha okolnostech.
Zase z vlastních zkušeností mohu říci - že drápky si
většinou pejsek stačí obrušovat na potřebnou délku sám při
procházkách. O ušní a zubní hygienu se staráte obdobně jako
o svou.
KLUBY V
naší republice jsou zastoupeny pro plemeno belgický ovčák
dva kluby chovatelů a přátel tohoto plemene - klub Berger
Belge (tento klub sdružuje pouze varietu malinois) a
KCHBO - Klub Australského a Belgického ovčáka.
PUBLIKACE O PLEMENI V roce 1998 byla vydána v
České republice zatím jediná kniha Belgičtí ovčáci,
kterou napsala jedna ze zakládajících chovatelek belgických
ovčáků u nás, a v současné době také mezinárodní rozhodčí
exteriéru - p. Stanislava Matušková.
A CO ŘÍCI ZÁVĚREM?
Belgický ovčák je plemeno, které je mimořádně citlivé,
oddané a milující svého pána a jeho rodinu. Není to
absolutně vhodný pes pro egoistické a tvrdé vycvikáře, kteří si
potřebují na psovi dokazovat svou autoritu a dominantní
rysy. Belgického ovčáka zvládne každý citlivější člověk,
který hledá věrného a spolehlivého přítele na celý život.
Tito bystří psi potřebují ba přímo vyžadují kontakt s
člověkem, s dětmi, hru, činnost, práci. Absolutně nejsou
vhodní k jednotvárnému životu a nepřetržitému pobytu v
kotci, kde trpí. Toto plemeno nesnáší dril a stereotyp.
Belgičtí ovčáci vyžadují důkladnou socializaci a integraci
do společnosti již od útlého mládí, neboť se v opačném
případě stávají bázlivými či naopak nepřiměřeně agresivními
psy. Belgický ovčák je mimořádným plemenem, které se hodí
pro jakýkoliv druh výcviku. Při správné výchově zvládnou (a
to i bez patřičného výcviku) ochránit svého majitele a jeho
majetek. V případě ohrožení jsou schopni razantně a okamžitě
zasáhnout.
Někdy se o belgických ovčácích říká, že
jsou bázliví, ale není to pravda - již od útlého mládí jsou
přirozeně nedůvěřiví ke všemu cizímu a neznámému, také k
cizím lidem, je zcela přirozené že na sebe nedají sáhnout,
uhýbají před dotykem neznámých, a jsou ostražití před
neznámem. Jsou to jedineční psi svého pána, kterého celý
život uznávají.
Snad největším trestem pro toto plemeno
je mnohdy změna majitele.
Přeji všem kteří se pro belgického ovčáka rozhodnete spoustu
krásných a spokojených let s mimořádným, atraktivním a
neopakovatelným společníkem, kterým Vám určitě bude. A
věřte, že už jiné plemeno chtít nikdy nebude
